Ignorantia iuris non excusat

Je to tak, neznalost zákona neomlouvá. To věděli již staří Římané, kteří stvořili základy současného práva. První podoba psaného práva se objevila ve starém Římě patrně roku 449 před naším letopočtem (jmenuje se to zákon 12 desek nebo tak nějak). Římané to jistě měli dobře promyšlené, což se tak úplně dobře nedá říci o zákonech současných, které jsou mnohdy šité „horkou jehlou“, novela stíhá novelu a pak se v tom má někdo vyznat. To platí i v poněkud nepřehledné situaci právních předpisů týkajících se zábavní pyrotechniky a ohňostrojů obecně. Pokusme se proto v následujícím textu poněkud rozmotat klubko paragrafů...

Trocha historie

Bouřlivý kvas konce osmdesátých let vnesl i do naší společnosti dovoz zábavní pyrotechniky, zprvu velice spontánní, nicméně se na rychle vznikajících tržištích objevovalo stále více pyrotechniky, ceny tržní, návody žádné, pokud pomineme obvyklá slova prodejců: „pani, móc dobrý, móc pěkný“...

Prvním významným počinem byla Vyhláška Českého báňského úřadu o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi (vyhláška 174/1992 Sb.) z 16. března 1992, která jasně vymezila jednotlivé třídy a podtřídy zábavní pyrotechniky, způsoby prodeje a možnosti používání, definice ohňostrojů a ohňostrojných prací atd. K tomu je třeba přidat stále platný (byť několikrát novelizovaný) zákon 61/1988 Sb. (21. dubna 1988) o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě. Těmito dvěma předpisy je jasně definováno i používání zábavní pyrotechniky v ohňostrojích, dochází k prvním školením odborné způsobilosti na odpalování ohňostrojů. Prvním školitelem byla bojkovická Zeveta, prošel jsem tímto školením v říjnu 1992, od té doby jsem držitelem průkazu odpalovače ohňostrojů (POO) s číslem 040. Posléze převzal školení hlavně Odborný institut speciálních technologií v Poličských strojírnách, nyní školení provádí Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva.

Jenže postupem času se vše začínalo komplikovat. Původní ohlašovací povinnost, pokud vůbec kdy byla zavedena, byla zrušena, pokud někdo chtěl v dobrém úmyslu nahlásit na obecním úřadě pořádání ohňostroje, byl jako horký brambor přehazován z odboru na odbor, občas přijela policie, protože se někomu ohňostroj „nelíbil“, města a obce začaly vydávat své vyhlášky o zákazu používání pyrotechniky, čímž vlastně profesionálním odpalovačům brání v podnikání. Nakonec se situace trochu stabilizovala, někde nebyl s realizací ohňostroje problém, jinde bylo třeba zajít na úřad a podat podrobnou žádost, a někde jste si prostě nevystřelili.

Jediné, co nikdo neřešil, bylo období, kdy se zábavní pyrotechnika může prodávat a používat. Samozřejmě vrcholem prodeje, a tím i logicky používání pyrotechnických výrobků, byl vždy konec roku, obvykle prosinec. lidičky slaví konec roku a, obvykle posíleni alkoholem, provádí pyrotechnické orgie. Z tohoto hlediska se ukázal jako důležitý moment konec tisíciletí. Prostý lid, důkladně namasírovaný sdělovacími prostředky, pojal přípravu na konec tisíciletí velkolepě a na Silvestra 1999 to bouchalo a dunělo úplně všude. Co na tom, že konec tisíciletí byl správně až o rok později. Nicméně obchod s pyrotechnikou kvetl, lidé chtěli stále lepší a větší výrobky, nový zákon byl na spadnutí...

Zákon nakonec spadl a to pod číslem 156/2000 Sb. (18. května 2000). Přesně se jmenuje „o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických výrobků a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů“. Hlavním cílem tohoto zákona bylo zavedení povinného ověřování a zkoušení pyrotechnických výrobků z hlediska množství pyrotechnických složí, jejich klasifikace do jednotlivých tříd, včetně povinného označení výrobku certifikační značkou a návodem. Dovoz, míněno legální dovoz, a následný prodej včetně používání výrobků v ohňostrojích dostává jakýs takýs řád, nicméně onen chaos při ohlašování a pořádání ohňostrojů při důsledném dodržování všech předpisů zůstal. Například jde občas velmi obtížně skloubit ohňostroj a §34 zákona č. 258/2000 Sb., což je zákon o ochraně veřejného zdraví. Zde jde především o rušení nočního klidu, respektive přesněji o noční době v ochraně před hlukem a vibracemi mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní. Samozřejmě respektujme právo občanů na zasloužený klid, ale dělat ohňostroj v období druhá polovina měsíce června až do poloviny měsíce července před 22. hodinou je opravdu problém, není tma. Přitom by stačilo tak málo. Když už někdo zavede letní čas, proč nezavede také letní noční klid. A na dostatečnou tmu by stačila slabá půlhodina. Navíc většina ohňostrojů je realizována v pátek a v sobotu, kdy je stejně člověk obvykle déle vzhůru. Ohňostroj o něco později dělat nejde (samozřejmě lze na úřadě vyjednat výjimku, ale úřad ji nerad dává, neb mu pak nespící lid nadává), ale kupříkladu návštěvníci nonstop herny mohou řvát celou noc. Zavírací doba podniku omezit nejde, to by se omezilo podnikání. Tak si holt při ohňostroji nasaďte sluneční brýle a hned máte větší tmu...

Ale zpět k zákonu. Stěžejní zákon č. 156 byl postupně několikrát novelizován, často velmi decentně a nenápadně a nakonec z toho byl legislativní guláš.  A ten byl tak ostrý, že v odborné pyrotechnické veřejnosti začaly ozývat hlasy volající po pořádné změně, která by do těch všech novel a novel novel vnesla světlo, řešili jsme to zejména na pravidelných doškolovacích kurzech a stále jsme slyšeli: „už to bude, už se to připravuje, ještě čekáme na podněty z Evropské unie...“ a tak se zrodila se nakonec zrodila novela v podobě zákona 148/2010 Sb..

Co se změnilo tímto zákonem?

1. Pyrotechnickým předmětům už neříkáme předměty, ale výrobky
2. Pyrotechnické výrobky nejsou rozděleny do tříd a podtříd, ale do kategorií a to takto:
   • Zábavní pyrotechnika kategorie 1, 2, 3 a 4
   • Divadelní pyrotechnika kategorie T1 a T2
   • Ostatní pyrotechnické výrobky kategorie P1 a P2
3. Byl upraven věkový limit pro nákup jednotlivých kategorií:
   • 15 let pro zábavní pyrotechniku kategorie 1
   • 18 let pro zábavní pyrotechniku kategorie 2
   • 21 let pro zábavní pyrotechniku kategorie 3
   • 21 let pro ostatní a divadelní pyrotechniku kategorie P1 a T1
   • 18 let a odborná způsobilost pro kategorii 3, P1, P2, T1 a T2
4. Nové značení výrobků v souladu s Evropskou unií
5. Novinky se smějí po řádném speciálním označení používat pouze a výhradně na předváděcích akcích
6. Byla stanovena přechodná období pro používání a prodej pyrotechniky, takže budou současně platit pravidla a používání podle starých předpisů i podle nových a to pro třídu I a II (kategorie 1 a 2) do 3. července 2013 a pro třídu III a IV včetně podtříd T₀, T₁ a T₂ (kategorie 3, 4, P1, P2, T1, T2) do 3. července 2016.

Nakonec ani tato novela celou řadu legislativních problémů nevyřešila ...

A jak to tedy nyní je?

Současným platným zákonem o prodeji zábavní pyrotechniky a realizaci ohňostrojů je Zákon o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice), tedy zákon 206/2015 Sb..  A co ze zákona plyne?

1. Pyrotechnické výrobky jsou rozděleny do kategorií takto:
   • Zábavní pyrotechnika kategorie F1, F2, F3 a F4
   • Divadelní pyrotechnika kategorie T1 a T2
   • Ostatní pyrotechnické výrobky kategorie P1 a P2
2. Byly upřesněny věkové limity pro nákup jednotlivých kategorií:
   • 15 let pro pyrotechnické výrobky kategorie F1
   • 18 let pro pyrotechnické výrobky kategorií F2, P1, T1
   • 21 let pro pyrotechnické výrobky kategorie F3
   • 18 let a Osvědčení oodborné způsobilosti pro pyrotechnické výrobky kategoríí F3, F4, T2 nebo P2
3. Byla ukončena platnost Průkazu odpalovače ohňostrojů (POO) a tento byl nahrazen výše uvedeným Osvědčením o odborné způsobilosti (OOZ)
4. Byla stanovena ohlašovací povinnost pro ohňostroje a ohňostrojné práce
5. Nutnost vykonat v průběhu 5 let od posledního provádění oňostrojných prací znovu zkoušky (respektive znovu provést ohňostrojnou práci) byla nahrazena povinností předat Českému báňskému úřadu zdravotní posudek o způsobilosti pro bezpečné zacházení s pyrotechnickými výrobky kategorií F4, T2 nebo P2

A je to. Jednoduše a stručně: Prodávat se mohou pouze schválené pyrotechnické výrobky, nakupovat tyto mohou osoby dle věkového omezení s ohledem na zařazení výrobků do jednotlivých kategorií, ohňostroje nebo ohňostrojné práce mohou pouze profesionálové, na něž se vztahuje i ohlašovací povinnost.

A dál vznikají obecní vyhlášky o zákazu používání pyrotechniky, opět se připravuje novela zákona, připomínky profesionálů zákonodárci tak nějak nechtějí slyšet ...

Latinským citátem z oblasti práva jsme začali, můžeme jím i končit. Vzhledem k výše uvedenému lze použít například: Audiatur et altera pars.